Velikonoční thriller v karanténní době

Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby (…) je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků … (GS 1). Těmito slovy začínal před 55 lety jeden z nejdůležitějších dokumentů 2. vatikánského koncilu.
V posledních týdnech v plné míře zakoušíme smutek a úzkost. Svět kolem nás se zastavil: jsou rušeny společenské akce, nakupuje se jen životně důležité věci, kdo může, zůstává doma. Vnější svět je paralyzován, o to větší turbulence zažíváme ve svém nitru. A ptáme se: zvládneme to? Nebudu dalším nakaženým já, nebo někdo z mých blízkých? Co, když nás to všechny zničí? A co vlastně mám dělat, abych se tomu ubránil? Abych nepropadl hysterii a ztrátě smyslu života?
Do toho našeho vnitřního chaosu zaznívají Ježíšova slova: ať se vaše srdce nechvěje! Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět! Jsem vzkříšení a život, věříš tomu?
O Velikonocích putujeme s emauzskými učedníky a vžíváme se do dramatické situace, kterou oni prožívají. Ježíš z Nazareta, který je zprvu uchvátil svou mimořádnou osobností, nakonec je totálně zklamal. Drama učedníků se pomalu stává tragédií. Ale tím to nekončí, protože najednou se to všechno mění v thriller. Do jejich zmatků a opuštěnosti vstupuje Neznámý, který jim zapaluje v srdcích jiskru naděje. Putují dál, musí ujít kus cesty. Nakonec Ho poznávají. Smutek a úzkost se proměňují v radost a naději.
Od učedníků Kristových dnešní doby se očekává, že znovuobjeví pramen pravé radosti a naděje, jenž mají vnášet do toho světa plného smutku a úzkosti. Přestože letošní Velikonoce budou jiné, než jsme si zvykli, budou však stále cestou, na které nás chce – uprostřed našich domovů – uchvátit Kristus svým „velikonočním příběhem“. Přeji nám všem, ať jsme nakaženi velikonoční radostí a nadějí. Nepropadejme smutku a sklíčenosti, ale v dobré mysli zvládněme tuto těžké období zkoušky.
Symbolem poslední doby jsou zavřené dveře. A je třeba dodat, že si na to postupně zvykáme, jako na nějako nutnost. Nezapomeňme však, že Pán je uprostřed nás, neboť vstupuje i přes zavřené dveře naší karantény a říká „pokoj vám“!
Už nyní mohu za zavřenými dveřmi otevřít své srdce před Ním v modlitbě, kajícnosti a naslouchání Božímu Slovu. Máme možnost v úzkém společenství nejbližších vytvářet skrze společnou modlitbu „domácí církev“. A díky moderním technologiím být propojeni s místní i světovou církví. Ať všude, i v těch nejtemnějších místech, zazáří Kristovo velikonoční světlo!

Roman Czudek