Člověk se těší, že vyleze z naší české kotliny a konečně trochu pozná svět. Pak přijde korona a všechno je nejisté, situace se mění každým dnem… Nicméně díky letnímu uvolnění se mně a několika dalším bohoslovcům z olomouckého a pražského semináře přece jen podařilo vyjet do Říma, abychom mohli studovat na Papežské Lateránské univerzitě. Samozřejmě jako všude, i tady musíme dodržovat různá preventivní opatření. A ač by to málokdo předpokládal, Italové jsou v dodržování těchto opatření opravdu poctiví a rozhodně nemají problém nás neohrožené Čechy k podobné poctivosti také pozvat (někdy i stačí mít na ulici nezakrytý nos). Ale díky tomu všemu tady alespoň můžeme chodit do školy (tedy každý druhý týden, aby nebyli všichni studenti ve škole zároveň, střídáme se podle studijních oborů). Kdo by to ještě před půl rokem řekl, že právě díky tomu, že jsme se dostali do Itálie, můžeme chodit do školy…
I když jsme v Římě především kvůli studiu, rozhodně neuškodí se čas od času podívat na nějakou tu památku. A právě jednou nespornou výhodou pandemie je částečná absence turistů. Ne všechna místa jsou sice aktuálně přístupná, ale na těch přístupných se alespoň nemusíte prodírat davy lidí. A tak, i když i zde se situace horší, věříme, že čas strávený ve Věčném městě pro nás bude požehnaný a prožitý bez atmosféry strachu.
Daniel Martinek