Jak prožíváte tento pro naši komunitu slavnostní den?
S velkou radostí. Jak připomněl otec rektor, dnes je evidentní, že máme v Římě kus Brna – a já jsem také kusem Brna v Římě. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit této krásné mše svaté a tohoto velkého aktu víry a vděčnosti Bohu.
V promluvě jste řekl, že jste již oltář spatřil v minulých letech. Při jaké příležitosti to bylo a jak na to vzpomínáte?
Pamatuji jen, že jsem po našem útěku v roce 1948 poprvé jako dospělý navštívil Brno v roce 1987. Vzpomínám, že jsme zavítali do katedrály, jednotlivosti si už nevybavuji.
V homilii jste hovořil o svatosti, zmínil jste sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Nepomuckého Neumanna. Kteří čeští světci jsou pro vás inspirativní?
Všichni. V tom smyslu, že jsou odrazem Božího lidu v naší české zemi. Ne proto, že jeden má lepší kvalitu než druhý. Je jich mnoho a dohromady ideálně zrcadlí, čím se máme stát. Všichni máme putovat ke každodenní svatosti, o které jsem v promluvě hovořil a kterou připomněl Druhý vatikánský koncil.
V naší koleji je aktuálně deset seminaristů. Co byste jim doporučil?
V duchu tohoto dne bych je rád vybídl ke dvěma věcem. Zaprvé k velké úctě k oltáři: Oltář je Kristus, je symbolem, jednou z více přítomností Krista. Tento pevný základ naší víry a církve. Církev spočívá na Kristu jako na skále. Jak říká papež František: církev je obrácená pyramida. Tak si můžeme dokonale představit tento bílý oltář jako podpěru celé církve. Přeji budoucím kněžím, aby měli respekt ke Kristu jako k základu a také ideu církve jako převrácenou pyramidu. A aby byli opravdově ve službě Božímu lidu. Druhou důležitou věcí je svátost smíření: naslouchat, naslouchat, naslouchat. To je nejdůležitější, aby se Boží lid v pokání cítil přijatý a že se mu naslouchá.
Velmi vám děkujeme za krásná slova.