Msgr. Th. Dr. František Xaver Stejskal, tajný papežský komoří, arcibiskupský konsistorní rada, biskupský konsistorní rada brněnský, řádný profesor církevních dějin na bohoslovecké fakultě university Karlovy, zemřel náhle následkem zkornatění cév v noci ze Štědrého večera na Boží Hod dne 25. prosince 1924 v 59. roce věku.

Narodil se 27. listopadu 1866 v Hubálově u Loukovce v okresu mnichovohradišťském. Studie gymnasijní konal v Mladé Boleslavi, pak jako konviktista v Praze na akademickém gymnasiu, maturoval v Příbrami. Filosofii a theologii studoval, jsa alumnem papežské české koleje, na Propagandě v Římě a vysvěcen byl r. 1891 v Lateráně.

Vrátiv se do vlasti, byl ustanoven r. 1892 kaplanem v Boru u Stříbra, pak ve Stráži u Boru, v Neudeku, kde rok působil na měšťanské škole; 1897 stal se kaplanem u nejsvětější Trojice ve Spálené ulici v Praze, při čemž suplovali na gymnasiu v Křemencové ul., potom byl po čtyři léta kaplanem na Král. Vinohradech, působě v Katolické Jednotě i jiných spolcích. Roku 1902 stal se adjunktem bohoslovecké fakulty, odkud poslán byl r. 1904 jako vicerektor papežské české koleje do Říma. Po pěti letech vrátil se opět na fakultu jako adjunkt; teprve po smrti prof. Dra Fr. Kryštůfka stal se 1916 profesorem církevních dějin. R. 1917/18 a 1922/23 byl děkanem, r. 1918/19 a 1923 24 proděkanem bohoslovecké fakulty.

Vedle vzorného plnění povinností svého povolání zabýval se pilně odbornými studiemi, jichž výsledkem byla hojná činnost literární. Vědomostí a poznatků nabytých ze studií v Římě užil r. 1900 k sestavení praktického spisku „Poutní průvodce po Itálii, zvláště v Římě a modlitby poutníka v jubilejním roce“. Záhy věnoval se studiu středověkých církevních dějin českých. Prvním jeho pokusem z toho oboru bylo vydání „Řečí besedních“ Tomáše ze Štítného v přepise novočeském (z rukopisu budyšínského) roku 1901 (v „Duchovní knihovně“ roč. XXI. č. 2.). Ze studií k vydání tomu konaných vyplynula také jeho úvaha „Jsou Řeči besední Tomáše ze Štítného v rukopise pařížském recensí první?“ uveřejněná v „Českém museu filologickém“ VIII. (1902). V ČKD uveřejnil r. 1913 důkladný článek „Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka a první statuta synodální z r. 1403 a 1404“.

Po delší svědomité průpravě započal vydávati nákladem „Dědictví Svatojanského“ monografie o svatých našich patronech. Nejdříve zpracoval životopis sv. Lidmily („Sv. Lidmila, její doba a úcta“, 1919) potom životopis sv. Jana Nepomuckého („Svatý Jan Nepomucký“, Díl I. Životopis, 1921; díl II. Úcta, kanonisace a obrana, 1922), a posléze životopis sv. Václava („Sv. Václav. Jeho život a úcta“), jehož dotištění již se nedočkal; ještě v posledních dnech svého života zabýval se korekturou posledních archů a sestavováním rejstříku.

Monografie tyto jsou neveliké objemem, ale zato bohaté obsahem. Sloh Stejskalův jest prostý a úsečný; na malé prostoře hleděl směstnati co možno mnoho látky, někdy až na úkor jasnosti, načež jej posuzovatelé jeho rukopisů nejednou upozorňovali, on pak ochotně dbal jejich pokynů při definitivní úpravě svých prací k tisku. Zpracování látky vyniká zevrubností, přesností a kritičnosti; dějinné prostředí dotyčných dob jest vylíčeno velice zdařile. V nejbližší době již zamýšlel Stejskal přikročiti k sepsání obšírných dějin českých s hlediska katolického; jest litovati že nebylo mu dopřáno provésti veliký tento úkol, k němuž nad jiné byl uschopněn. Od roku 1918 redigoval „Sborník Historického kroužku“, snaže se, aby přes skrovně vyměřený objem a přes malý počet pracovníků podal v něm dobré příspěvky k našim dějinám.

Druhým jeho hlavním oborem pracovním byla liturgika. Roku 1904 uveřejnil v Kalendáři duchovenstva česko-slovanského pojednání „Jazyk národní při službách Božích“, v němž dokazuje, že zavedení úplné liturgie slovanské potkalo by se s mnohými obtížemi a nepřineslo by žádného užitku; že mateřskému jazyku jest u nás při obřadech poskytnuto dosti místa, aby lid jim náležitě rozuměl; veškeré jiné snahy a tužby že jsou nesplnitelné, a času, jež se těmto otázkám věnuje, že by se spíše užiti mělo k řešení jiných otázek důležitějších pro probuzení a oživení ducha náboženského. Vývoj této otázky za našich dob potvrdil plně správnost těchto názorů Stejskalových.

Největší jeho prací z oboru liturgiky jest studie „O zádušních mších svatých“ uveřejněná v ČKD 1903 a i ve zvláštním otisku. Mimo to napsal Stejskal do ČKD veliký počet drobných článků z toho oboru. V prvých dobách literární své činnosti přispěl Stejskal několika články z archeologie star křesťanské do časopisu „Method“ 1903-1904 („křiž na hrobech v katakombách Priscilliných“, „Starokřesťanská pohřebiště v poušti libycké). V téže době napsal do CKD objemné pojednání „Bible a Babel“ (1904). Časopis náš měl v něm pilného spolupracovníka: od r. 1901 přispíval do něho vedle uvedených již článků také drobnými články z oboru dějin, hagiografie, starokřesťanské archeologie, církevního práva, pastorálky, jakož i posudky. Od roku 1922 byl i spoluredaktorem jeho. Pilně přispíval také do Slovníku bohovědného“. Zúčastnil se prací vědeckého odboru Akademie křesťanské (Společnosti sv. Cyrila a Metoděje), jakož i prvních začátků Akademie sv. Tomáše, jejímž byl jednatelem. Jakožto skutečný rada arcibiskupské konsistoře přijímal na sebe ochotně veškeré práce, jež naň byly vzkládány: poslední dobou bylo mu svěřeno zredigování nového katalogu („Catalogus cleri“) arcidiecése, kteréžto práce již nedokončil.

Dr. A. Podlaha.

(přepis novinového článku po úmrtí Msgr. Stejskala)