Na Papežském teologickém institutu Jana Pavla II. v Římě se v pátek 2. prosince uskutečnilo slavnostní představení nového italského překladu knihy Tomáše Halíka Odpoledne křesťanství. Při této příležitosti promluvilo kromě autora knihy i několik osobností ze světa teologie, včetně kardinála Michaela Czerneho.
Nového překladu do italského jazyka se kniha profesora Tomáše Halíka dočkala po roce od svého prvního vydání v češtině pod názvem Odpoledne křesťanství: odvaha k proměně. Prezentace nového vydání, která se v předchozích dnech konala také v Miláně a Florencii, se uskutečnila v aule Papežského teologického institutu Jana Pavla II. v Římě a zúčastnili se jí kromě českého teologa také další hosté. Své dojmy a postřehy k obsahu knihy přišli vyjádřit např. prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji kardinál Michael Czerny, sekretář Dikasteria pro nauku církve Armando Matteo nebo italský filozof Luca Bagetto.
Kardinál Czerny upozornil hned na začátku svého příspěvku na tematickou komplexnost Halíkova díla: „Jaký typ knihy máme před sebou? Je to něco na způsob Vyznání sv. Augustina? Je to apologie sv. Johna Henryho Newmana nebo Jungova analýza? Jedná se o duchovní cvičení, jako napsal sv. Ignác z Loyoly? Nebo jde o ekleziologii a misiologii na způsob II. vatikánského koncilu? Sám na tuto otázku nenacházím odpověď.“
Kniha Odpoledne křesťanství se věnuje tématu víry a budoucnosti křesťanství na pozadí krizí a změn, jimiž v průběhu času prochází. Halík si klade otázku po identitě křesťana a církve v dnešním světě, ve kterém už nebojuje jedna konfese proti druhé ani křesťanství proti dogmatickému ateismu, ale kdy rozdělení prochází skrze církve a věřící samotné. Křesťanství budoucnosti má být podle něj schopné svým vnitřním problémům porozumět a najít tak své místo v aktuálním světě.
Profesor Halík se ve svém příspěvku zaměřil také na to, co je církvi podle něj nejvlastnější: „To, co přes veškeré změny zůstává jádrem naší identity, je Velikonoční událost – Boží milost vtělená v osobě, příběhu, smrti a vzkříšení Ježíše Krista – která ovšem neskončila, ale pokračuje. Církev je součástí tohoto velikonočního procesu a krize, kterými prochází, tak vstupují do tajemství kříže. Něco musí zemřít, ale následuje vzkříšení, které je zároveň přetvořením v něco nového – však i Ježíšovi nejbližší ho nemohli po zmrtvýchvstání hned poznat.“ Halík tak vidí v některých krizích církve, jako je odliv věřících nebo prázdné kostely a semináře, spíše prorocké znamení: „Ptejme se: Kde je vzkříšený Kristus dnes? Rozhodně ho nemáme hledat v prázdných hrobech, nemáme hledat živého mezi mrtvými.“ Budoucnost církve je podle českého teologa v opuštění svých vlastních hranic, ve větším ekumenickém dialogu a ve schopnosti hledání Božího působení ve světě a mezi lidmi.
Řadu příspěvků ze strany pozvaných hostů ukončil ředitel Institutu Jana Pavla II. Philippe Bordeyne, který pozitivně ohodnotil knihu jako „dílo, které nutí člověka myslet“. Na závěr téměř hodinové události pak profesor Tomáš Halík poděkoval za milé přijetí a před autogramiádou nového vydání své knihy se s přítomnými rozloučil slovy: „Během příspěvků svých kolegů jsem téměř zapomněl na fakt, že neumím italsky, a tak jsem rozuměl téměř všemu. Vskutku letniční moment!“
Vojtěch Razima
publikováno na zprávy.cirkev.cz